Jako první téma jsem vybrala: ŠIKANA.Je to věc,která se děje neustále,denně a i právě teď.A proto si myslím,že by se o ní mělo diskotovat a stále mluvit.
Také se omlouvám za menší zmatky.Ale od příště už to bude vše OK :-)
A ještě taková maličkost.příště už nebudu pokládat tolik otázek.Položím pouze jednu,to bude nejlepší.Jelikož článek je opravdu šíleně dlouhý a členů je už opravdu hodně.ALE STÁLE PŘIBÍRÁM NOVÉ ČLENY :-)
Linka bezpečí - telefonní číslo: 116 111
Holky mi napsaly své názory,ale i smutné příběhy,kterými si samy prošly.Stojí ale za to si přečíst tento dlouhý článek.A jaké jsem jim pokládala otázky?Čtetě:
- Prošla/el jsis někdy šikanou?
- Viděl/a jsi osobu,která někoho šikanovala?
- Jak jses zachoval/a? Měl/a jsi strach? Popiš své pocity
- Jak by se měly oběti šikany bránit?Či co by měli podniknout?
- Jak myslíš,že se asi obět cítí?
- Viděl/a jsi osobu,která někoho šikanovala?
- Jak jses zachoval/a? Měl/a jsi strach? Popiš své pocity
- Jak by se měly oběti šikany bránit?Či co by měli podniknout?
- Jak myslíš,že se asi obět cítí?
A tady jsou odpovědi od členů klubu "odlišné názory"
Marcus Lutador - http://befree-freedom.blog.cz/
- Já osobně ne, ale mýho bráchu šikanovali kluci ve škole. Svěřil se mi s tím, že po něm chtějí peníze a mlátí ho. Tak jsem se mu snažila poradit co má dělat, hlavně ať jim ty peníze nedává, protože pak je po něm budou chtít furt. Nakonec jsem si o tom promluvila s taťkou. Ten si sehnal kontakty na rodiče těch kluků a s jejich otci si o tom promluvil. Oni si to pak s nima vyřídili a byl klid. Teď se s nima dokonce kámoší.
- Jednou jsme byli na zastávce a kluci ze školy se chtěli hrozně prát. Začali mlátit jednoho kluka a tak jsem je odstrčila a bránila ho. Vždycky se prostě zastávám slabšího. Jako malá jsem se hrozně ráda prala a nebála jsem se prát i s klukama. Ve škole se to pak řešilo a dostala jsem pochvalu od ředitelky, že jsem mu pomohla. Prostě lidé by si měli pomáhat, i kdyby to mělo být jen pro ten dobrý pocit.
- Tak v každém případě by to měli říct někomu hodně blízkému. Pokud takového člověka nemají, tak obrátit se na někoho z dospělých. Hlavně nesmí dávat najevo svůj strach. Záleží také na druhu šikany. Pokud jsou to "jen" nadávky a slovní ponižování, tak zvednout hlavu a nenechat se zastrašit. A pokud to neumí vrátit, tak se to snažit ignorovat. Pokud jde o násilí, tak to už pak je jen možnost obrátit se na někoho, kdo vám může pomoct.
- Tak nejvíc trpí asi seběvědomí toho člověka. Podle mě se cítí poníženě a bezmocně. Pokud je to člověk, který neumí "bojovat", pak je to asi hodně těžké. Člověk by měl mít alespoň jednoho opravdu dobrého přítele, s kterým by se mohl poradit. Když nikoho nemá, připadá si na všechno sám a nemusí to pak psychicky zvládat.
- Jednou jsme byli na zastávce a kluci ze školy se chtěli hrozně prát. Začali mlátit jednoho kluka a tak jsem je odstrčila a bránila ho. Vždycky se prostě zastávám slabšího. Jako malá jsem se hrozně ráda prala a nebála jsem se prát i s klukama. Ve škole se to pak řešilo a dostala jsem pochvalu od ředitelky, že jsem mu pomohla. Prostě lidé by si měli pomáhat, i kdyby to mělo být jen pro ten dobrý pocit.
- Tak v každém případě by to měli říct někomu hodně blízkému. Pokud takového člověka nemají, tak obrátit se na někoho z dospělých. Hlavně nesmí dávat najevo svůj strach. Záleží také na druhu šikany. Pokud jsou to "jen" nadávky a slovní ponižování, tak zvednout hlavu a nenechat se zastrašit. A pokud to neumí vrátit, tak se to snažit ignorovat. Pokud jde o násilí, tak to už pak je jen možnost obrátit se na někoho, kdo vám může pomoct.
- Tak nejvíc trpí asi seběvědomí toho člověka. Podle mě se cítí poníženě a bezmocně. Pokud je to člověk, který neumí "bojovat", pak je to asi hodně těžké. Člověk by měl mít alespoň jednoho opravdu dobrého přítele, s kterým by se mohl poradit. Když nikoho nemá, připadá si na všechno sám a nemusí to pak psychicky zvládat.
_____________________
Mara Rose - http://tvorime-zde.blog.cz/
-Boužel ani mně se šikana nevyhnula. Od první do čtvrté třídy ZŠ mě šikanovaly holky z naší třídy. To byly takové ty časy, kdy byla celá třída rozdělena do "partiček" a jejich "vůdci" kladli pravidla ostatním. Já do žádné takové party nepatřila, proto mě ostatní šikanovali, převážně holky. Jejich vůdkyně jim zakázala se se mnou bavit a hrozila, že když se se mnou začnou bavit, tak je z party vyhodí. Kupodivu k ní měly takový respekt, že se se mnou opravdu žádná z nich nebavila a všechny se mi jen smály, posílaly mi hnusné emaily, pomlouvaly mě, schovávaly mi věci a mnoho dalšího. Nejhorší bylo, že vůdkyni téhle holčičí party naše třídní učitelka hrozně nadržovala, takže za to nikdy nebyla potrestaná. Proto ta šikana vlastně trvala tak dlouho. Ani už nevím, jak tahle šikana skončila, ale důležité je, že už je jí dávno konec. :)
-Jak jsem psala v předchozí odpovědi, ta vůdkyně holčičí partičky nešikanovala jen mě, ale také ještě pár lidí. Já jsem na tom u ní byla ze všech nejhůř. :/
-Už si to moc nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsem kolikrát brečela na školních záchodech. Už nevím, jestli jsem měla strach, ale asi ano. Spíš mě štvalo, že jsem se jim nedokázala postavit. Rodičům jsem o tom dlouho nic neřekla, ale jednou jsem toho měla dost a všechno jsem řekla mamce. Ta zavolala naší třídní učitelce a ona si asi s těmi holkami promluvila, už si to přesně nepamatuji.
-Určitě by to měly co nejdříve někomu říct. Rodičům, školnímu personálu, školní psycholožce,...
-Určitě hrozně. :/
VÍCE V CELÉM ČLÁNKU
______________________
Makykyna, www.makykyna.blog.cz
- Nedá se to počítat jako šikana, ale dost často mi děti nadávali.
- ano, to nechutné se na něj dívat a nemoct nic dělat.
- Neměla jsem strach,ale chtěla jsem to zvládnout sama. Chápete to, když nechcete aby to někdo věděl abyste si to mohl vyřešit sám. Nechtělo se mi si postěžovat. Prostě jsem byla hloupá a nechala si to pro sebe. Bylo to tehdy, když jsem ještě chodila na svou bývalou školu. Neustále mi nadávali a dělali si ze mě legraci. Poté jsem v 2 třídě přešla na jinou školu.
- Určitě by se měli svěřit. Měli by to řešit s někým, né sami. Že by se měli svěřit, neznamená, že to pošeptají plyšákovi, prostě se s tím musí poprat.
- Musí být hodně vystrašená. Strach,nenávist,bezmoc. Je to náročný proces a né vždy dobro vítězí.
- ano, to nechutné se na něj dívat a nemoct nic dělat.
- Neměla jsem strach,ale chtěla jsem to zvládnout sama. Chápete to, když nechcete aby to někdo věděl abyste si to mohl vyřešit sám. Nechtělo se mi si postěžovat. Prostě jsem byla hloupá a nechala si to pro sebe. Bylo to tehdy, když jsem ještě chodila na svou bývalou školu. Neustále mi nadávali a dělali si ze mě legraci. Poté jsem v 2 třídě přešla na jinou školu.
- Určitě by se měli svěřit. Měli by to řešit s někým, né sami. Že by se měli svěřit, neznamená, že to pošeptají plyšákovi, prostě se s tím musí poprat.
- Musí být hodně vystrašená. Strach,nenávist,bezmoc. Je to náročný proces a né vždy dobro vítězí.
______________________
Lenča Lenkafashion.blog.cz
- Prošla/el jsis někdy šikanou? * Nie nikdy,ani nechcem.
- Viděl/a jsi osobu,která někoho šikanovala? Bolo to skôr zo srandy.
- Jak jses zachoval/a? Měl/a jsi strach? Popiš své pocity Nie kedže to sme iba žartovali ;)
- Jak by se měly oběti šikany bránit?Či co by měli podniknout? Nejakú skupinu alebo niečo podobné..
- Jak myslíš,že se asi obět cítí? Musí to byť niečo hrozné.
- Viděl/a jsi osobu,která někoho šikanovala? Bolo to skôr zo srandy.
- Jak jses zachoval/a? Měl/a jsi strach? Popiš své pocity Nie kedže to sme iba žartovali ;)
- Jak by se měly oběti šikany bránit?Či co by měli podniknout? Nejakú skupinu alebo niečo podobné..
- Jak myslíš,že se asi obět cítí? Musí to byť niečo hrozné.
______________________
LadyTeress
S šikanou jsem se nikdy nepotkala. Nikdy jsem si od nikoho nenechala nic líbit a určitě bych to nenechala jen tak. Je spousta lidí, kteří jsou obětí šikany a bojí se to někomu říct, což si myslím, že je hlavní chyba. Myslím si, že obětí šikany jsou většinou takoví ti "slabší jedinci", kteří se neumí bránit a nechají si vše líbit (dávají své peníze, svačiny atd…) a proto si na ně většinou žáci dovolují, vědí totiž, že se nemají čeho bát, neřekne to na ně. Velká chyba! Podle mého názoru je šikana humus a dá se s tím něco dělat, až když to ten dotyčný někomu řekne (nebo když to řeknou jejich kamarádi, kteří to vědí). Nejubožejší je na šikaně to, že si např. pětičlenná parta najde o pár let mladšího a toho už zmíněného "slabšího jedince" a dovolují si na něj. Je to nehorázně ubohý, když si pět lidí dovoluje na slabšího a mladšího jedince. Šikana je něco strašně ….ehm…, ani nevím, jak popsat pocit, který mě "přepadne", když slyším slovo ŠIKANA. Neumím to popsat slovy, je to jedna z nejvíc špatných věcí, za které bych zavírala i ty, kterým ještě nebylo osmnáct. Jedním slovem je to prostě ta největší zbabělost, které se dopouštějí studenti už pomalu i na prvním stupni základní školy (např. žák z pátého ročníku obtěžuje někoho v prvním).A jak si myslím, že se cítí oběť?Zraněná, podvedená ,úplně sám-opuštěná, bojí se, neví co dělat, no prostě pocit, který si nikdo z nás(který neprošel šikanou) ani neumí představit...
______________________
Klér
-Takže, nevím jestli se tomu dá říkat šikana, ale něco na ten způsob jsem si prožila a moc příjemný pocit to opravdu nebyl. Všechno to začalo pomluvami a narážkami. Za pár týdnů se to změnilo v nepříjemné zprávy na facebooku i na mobil (myslím tím zprávy jako: trapko, krávo a později i sprostější narážky). Měla jsem podezření že vím o jaké osoby jde, ale jistá sem si nebyla a myslela jsem si že si někdo dělá jenom srandu. Když sem jednou ve škole slyšela ty osoby mluvit jaká je to sranda mi psát, věděla jsem kdo to je a musím se přiznat že jsem se bála třeba nechávat si něco v šatně, ve třídě ale i v šatně v tělocvičně. Jednou mi starší sestra dala mikinu kterou nenosí že už se do ní nevleze, tak sem si jí vzala do školy a samozřejmě byl tělocvik a mikina zůstala v šatně. Po hodině jsem šla do třídy a někdo měl v ruce centrofix a slyšela sem že to mám na mikině. Sundala sem si jí a přes celé záda jsem měla tím centrofixem nakreslenou pi*u (omlouvám se za ten výraz). věděla jsem kdo to byl, jelikož to mohly udělat ty osoby které necvičili a seděly v šatně, nikdo jiný tam neměl přístup. Doma jsem to musela říct a už to všechno jelo, můj táta má ve škole známou a řekl jí to, ta to řekla mému třídnímu a bylo. Žádné esemesky, zprávy, prostě konec, byla jsem ráda že to skončilo.
-Pokud nepočítám osoby z mého příběhu, žádné neznám.Kdybych znala určitě bych to řekla(myslím tím po mé zkušenosti).
-Určitě se s tím svěřit, nenechávat si to jen pro sebe.
-Oběť se dobře necítí, jak jsem se cítila jsem napsala u svého příběhu, je to nepříjemný a bolestiví pocit když vám někdo ubližuje jak fyzicky tak psychicky.
______________________
El. - Eliiinka.blog.cz
- Né, šikanou jsem naštěstí neprošla a doufám, že ani neprojdu! Myslím, že nejsem člověk, který byl středem posměchu a šikany. Někdy se z někým nepohodnu (jako zrovna dneska) ale ještě se mi to naštěstí nestalo.
- Nebyla to nějaká vážná šikana. Viděla jsem jak se někdo někomu posmívá, jak ho uráží a zesměšňuje, ale šikanu zatím naštěstí ne.
- Jak jsem řekla, šikanou jako takovou sem neprošla. Vím, že zesměšňování, urážení není nic příjemného, vždycky se snažim dotyčného nějakým způsobem ochránit, ale kdybych byla svědkem nějaké drsné šikany, nevím jak bych se zachovala. Třeba dneska ve škole, nevím jestli se to sem hodí a tak, ale prostě dneska ve škole mezi odpoledním vyučováním, když jsme čekali v šatně než zazvoní, jeden (nechci napsat cikán, ale budiž) a ještě nějaký kluci ze 6.tř. si dovolovali na kamaráda z 9.třídy. On skopnul toho kluka a najednou tam přišla jeho máma (dobře máma se říct nedá, byla to jeho teta, protože jeho máma je ve vězení.) a začla mu vyhrožovat, že jestli ještě jednou tak si pro něj příjde a takovýhle věci! No a najednou na něj plivla.. Řikalo se, že ho prej i chytla pod krkem, ale u toho jsem já nebyla a tak nevim jestli to nejsou jenom drby.. No a on na ní začal nadávat, že to po*rala a že je to k*áva a takhle..No a tak se to potom celou dobu řešilo.. Nebyl to příjemnej pocit, protože toho kluka znám a je strašně hodnej a tak mi ho bylo neskutečně líto..Nic příjemnýho..
- Tak určitě kontaktovat starší osobu (učitele,rodiče..) a nebo existují i nějaká telefonní čísla..
- Tak samozřejmě nic příjemného. Mě už jenom mrzí, když mi někdo nadává a být obětí šikany si vůbec nedokážu představit! Musí to být strašné!
- Nebyla to nějaká vážná šikana. Viděla jsem jak se někdo někomu posmívá, jak ho uráží a zesměšňuje, ale šikanu zatím naštěstí ne.
- Jak jsem řekla, šikanou jako takovou sem neprošla. Vím, že zesměšňování, urážení není nic příjemného, vždycky se snažim dotyčného nějakým způsobem ochránit, ale kdybych byla svědkem nějaké drsné šikany, nevím jak bych se zachovala. Třeba dneska ve škole, nevím jestli se to sem hodí a tak, ale prostě dneska ve škole mezi odpoledním vyučováním, když jsme čekali v šatně než zazvoní, jeden (nechci napsat cikán, ale budiž) a ještě nějaký kluci ze 6.tř. si dovolovali na kamaráda z 9.třídy. On skopnul toho kluka a najednou tam přišla jeho máma (dobře máma se říct nedá, byla to jeho teta, protože jeho máma je ve vězení.) a začla mu vyhrožovat, že jestli ještě jednou tak si pro něj příjde a takovýhle věci! No a najednou na něj plivla.. Řikalo se, že ho prej i chytla pod krkem, ale u toho jsem já nebyla a tak nevim jestli to nejsou jenom drby.. No a on na ní začal nadávat, že to po*rala a že je to k*áva a takhle..No a tak se to potom celou dobu řešilo.. Nebyl to příjemnej pocit, protože toho kluka znám a je strašně hodnej a tak mi ho bylo neskutečně líto..Nic příjemnýho..
- Tak určitě kontaktovat starší osobu (učitele,rodiče..) a nebo existují i nějaká telefonní čísla..
- Tak samozřejmě nic příjemného. Mě už jenom mrzí, když mi někdo nadává a být obětí šikany si vůbec nedokážu představit! Musí to být strašné!
_________________________
Lucienne Parittion http://x-lucienne-x.blog.cz/
- Ne a ani bych to nechtěla zažít.
- Ano
- Bylo to u nás na škole před dvěma rokama teda školní rok 2010/2011. Dva kluci tam trošku byly kluka. A učitelka u toho stála a nic neříkala a jenom se dívala. Nakonec šla jiná učitelka která to zatrhla :X Viděla jsem je z dálky . Kluky jsem znala takže jsem se jich ani nebála . Ale nevím jestli to je uplně tak šikanování ale potom mi ten kluk řekl že jim řekli "ti dva kluci" že si na něho ještě počkají .
- Vůbec netuším . Lidi nebo-li " děcka" si vyberou jakoukoli oběť. Ať šprty , nějaké borce co si o sobě myslí nebo jen " obyčejné " lidi.
-Určitě né dobře. Musí to být děsný pocit když vám vyhrožují že vám něco udělají když něco "ceknete"
- Ano
- Bylo to u nás na škole před dvěma rokama teda školní rok 2010/2011. Dva kluci tam trošku byly kluka. A učitelka u toho stála a nic neříkala a jenom se dívala. Nakonec šla jiná učitelka která to zatrhla :X Viděla jsem je z dálky . Kluky jsem znala takže jsem se jich ani nebála . Ale nevím jestli to je uplně tak šikanování ale potom mi ten kluk řekl že jim řekli "ti dva kluci" že si na něho ještě počkají .
- Vůbec netuším . Lidi nebo-li " děcka" si vyberou jakoukoli oběť. Ať šprty , nějaké borce co si o sobě myslí nebo jen " obyčejné " lidi.
-Určitě né dobře. Musí to být děsný pocit když vám vyhrožují že vám něco udělají když něco "ceknete"
_________________________
Nickyna - nickylee.blog.cz/
• Když zahlédnu do minulosti,tak neprošla a jsem za to i ráda.
• Dříve byla u nás ve třídě. Z jednoho studenta si druhý kluk dělal pořád legraci,schazoval mu věci a dělal naschvály.
Bylo to horší a horší. Některé naschvály byly až nechutné.
• Jsem spíše taková osoba,která se raději do ničeho neplete,jsem v té ''zadní'' řadě a nejprve si toho raději nevšímala.
Po tom nejhorším už zakročila výchovná poradkyně. Nakonec jsem byla i já mezi těmi,kdo jí to přišel oznámit.
• Určitě by se člověk neměl skrývat,i když to musí být hodně těžké. I přes to by se měl někomu svěřit,at' už je to nějaký kamarád,rodič nebo i učitel. Ale určitě by to měl někomu říct,aby se to začalo řešit a předešlo se horším následkům.
• Pokud je šikana opravdu silná,myslím,že to na lidskou psychiku musí hodně zaútočit. Člověk musí být hodně uzavřený,s nikým nemůže mluvit a už vůbec nemůže optimisticky myslet,soustředit se na důležité věci a třeba ani nemůže spát.
Pro člověka to rozhodně není dobrý zážitek a těm,co někoho šikanují bych přála to samé.
_________________________
Pralinka- www.pralinky.blog.cz
1)Ve školce jsem si prošla šikanou.Nebylo to nic hezkého.Jeden kluk a jedna holka mě štípali.
2)Tak určitě v životě vidíme šikanu,akorát si to neuvědomíme.Takže,ano,viděla.
3)Byla to lítost a bezmoc.Soucitíla jsem s nimi,jak se asi cítí.A navíc jsem věděla,že jim nedokážu pomoct,protože nejsem ten typ člověka,který by dokázal užitečně pomoct..Naštěstí,ale se ty osoby nenechaly zlomit.
4)Rad je všude plno a šikana je pořád.Každému člověku by se mělo radit individuálně,protože každý je jiný.Takže v případě šikany bych navštívila nějakého výchovné poradce.Proto asi dvě věci:nenechat si to líbit a říct to někomu.
5)Cítí se sama a méňěcenná.Uzavře se do sebe a dělá jí problém navázat vztahy s druhými.A neche mluvit o tom,co se děje.Snad ze studu nebo se bojí následků toho,co bude když to řekne..Poté se z nich stávají takové ty hromádky neštěstí,ze kterých je na první pohled vidět,že se něco děje,ale oni bohužel nic nikomu neřeknou.
_________________________
-Ano, šikanou jsem si prošla .. Nikomu to nepřeju ! Je to hrozně nepříjemné,bát se o každém kroku .. Aby tam nebyl.
-No.. To asi ne.
-Neviděla jsem ale kdybych viděla určitě bych se snažila pomoct.. Jakkoliv
-Je to těžké bránit se ale určitě by to měli říct někomu,komu věří ať jsou to rodiče a nebo učitelka.Jestli nemají k nikomu důvěru ať zavolají na linku bezpečí, tam jim někdo určitě poradí co mají dělat.
-No .. Nemusím si to myslet, můžu rovnou říct jak jsem se cítila já.Bylo to hrozné prostě ten strach že se to stane znovu.
*No, moje šikana nebyla tak hrozná nebylo to až moc drsné ale milé to nebylo. Měla jsem "kamarádku" a ta byla dost rozmazlená.Když se jí něco nelíbilo šla si postěžovat rodičům.A ty to řešili.Několikrát mě seřvaly a fackovali.Taky městrapnili před celou třídou.Byly to zbabělci protože si počkali až odjede můj táta.Kvůli šikaně jsem musela změnit školu.Nebylo to TAK strašný ale byla jsem v druhý třídě.Oni mě šikanovali psychycky a to je pro 7-8letté dítě špatný.
-No.. To asi ne.
-Neviděla jsem ale kdybych viděla určitě bych se snažila pomoct.. Jakkoliv
-Je to těžké bránit se ale určitě by to měli říct někomu,komu věří ať jsou to rodiče a nebo učitelka.Jestli nemají k nikomu důvěru ať zavolají na linku bezpečí, tam jim někdo určitě poradí co mají dělat.
-No .. Nemusím si to myslet, můžu rovnou říct jak jsem se cítila já.Bylo to hrozné prostě ten strach že se to stane znovu.
*No, moje šikana nebyla tak hrozná nebylo to až moc drsné ale milé to nebylo. Měla jsem "kamarádku" a ta byla dost rozmazlená.Když se jí něco nelíbilo šla si postěžovat rodičům.A ty to řešili.Několikrát mě seřvaly a fackovali.Taky městrapnili před celou třídou.Byly to zbabělci protože si počkali až odjede můj táta.Kvůli šikaně jsem musela změnit školu.Nebylo to TAK strašný ale byla jsem v druhý třídě.Oni mě šikanovali psychycky a to je pro 7-8letté dítě špatný.
_________________________
-Bohužel, mám s tím i své zkušenosti. Jednalo se spíše o šikanu slovní a tak. Jeden spolužák, asociál každým coulem, mi začal nadávat. Jelikož je má mamka učitelka, začal se navážet i do ní a všude hlásal, že mám protekci a tak různě. Dál to pokračovalo i braním svačin a ničením věcí (to mi ale jenom zlomil pár pastelek a potrhal sešit). Naštěstí jsem měla možnost přejít do jiné třídy.
-Ano, byl to opět můj asociální spolužák. Šikanoval jednu spolužačku, která trpí dědičnou nemocí a myslím, že má snad i nádor. Pořád se jí smál, naschvál hrál, že někomu ubližuje a hrál to před ní. Byl na ni dost hnusný a já se do teď stydím za to, že jsem se jí nezastala.
-Zachovala jsem se vůbec nejhůř, jak jsem jen mohla. Té spolužačky jsem se nezastala a když, tak jen málo. Ale zase na druhou stranu, mě se taky nikdo nezastal. Jediné, za co jsem na sebe alespoň minimálně hrdá je, že jsem se k urážení a posmívání nepřidala. Ale prostě jsem neměla jen přihlížet.
-Když jde o šikanu slovní, neměly by se nechat. Prostě by onu osobu měly deptat víc než ona je a nebo si jí prostě nevšímat. Když by jim to nepomohlo, měly by se někomu blízkému ve svém okolí svěřit a nenechat ze sebe dělat obětního beránka. A když jde šikanu fyzickou, měly by to někomu říct. Všechny druhy šikany by mohly dopadnout strašně a jak všichni víme, nic se nedá vrátit zpět. Někdo si nejspíš ani neuvědomuje, co všechno by mohl způsobit braním svačin a posmíváním.
-Nejspíš se musí cítit opuštěně. Já osobně bych měla strach ráno vstát. Taky jsem do školy v tom období zrovna dvakrát nejraději nechodila. Asi si myslí, že ho nemá nikdo rád. Taky podle mého cítí úzkost. Prostě se musí cítit strašně a nikomu nepřeju aby se tak kdy cítil.
-Ano, byl to opět můj asociální spolužák. Šikanoval jednu spolužačku, která trpí dědičnou nemocí a myslím, že má snad i nádor. Pořád se jí smál, naschvál hrál, že někomu ubližuje a hrál to před ní. Byl na ni dost hnusný a já se do teď stydím za to, že jsem se jí nezastala.
-Zachovala jsem se vůbec nejhůř, jak jsem jen mohla. Té spolužačky jsem se nezastala a když, tak jen málo. Ale zase na druhou stranu, mě se taky nikdo nezastal. Jediné, za co jsem na sebe alespoň minimálně hrdá je, že jsem se k urážení a posmívání nepřidala. Ale prostě jsem neměla jen přihlížet.
-Když jde o šikanu slovní, neměly by se nechat. Prostě by onu osobu měly deptat víc než ona je a nebo si jí prostě nevšímat. Když by jim to nepomohlo, měly by se někomu blízkému ve svém okolí svěřit a nenechat ze sebe dělat obětního beránka. A když jde šikanu fyzickou, měly by to někomu říct. Všechny druhy šikany by mohly dopadnout strašně a jak všichni víme, nic se nedá vrátit zpět. Někdo si nejspíš ani neuvědomuje, co všechno by mohl způsobit braním svačin a posmíváním.
-Nejspíš se musí cítit opuštěně. Já osobně bych měla strach ráno vstát. Taky jsem do školy v tom období zrovna dvakrát nejraději nechodila. Asi si myslí, že ho nemá nikdo rád. Taky podle mého cítí úzkost. Prostě se musí cítit strašně a nikomu nepřeju aby se tak kdy cítil.
_________________________
Cherry ADr. www.choco-cherry.blog.cz
-Šikanou ako takou ani nie. Ale pred pár rokmi ma spolužiaci urážali kvôli môjmu priezvisku, vtedy som to tiež ťažko znášala, ale raz ma naštvali a všetkým som im vynadala a do slova vyfackala ich, že od vtedy mi už nič nehovoria.
-Nie nevidela, a som za to rada. Bolo by dosť nepríjemné pozerať sa na to, ako niekoho šikanujú, tobôž nie, keby to je nejaký blízky priateľ.
.Keby vidím ako niekoho šikanujú viem, že zo začiatku by som nevedela ako sa zachovať. Ale po pár minutách, by som sa určite vrhla na osobu, ktorá šikanuje. Ja som dosť agresívna osoba, a v takej situácií by som nemyslela na seba, ale na toho, ktorí šikanou trpí. A potom naďalej by som s tou osobou trávila viac času a snažila sa mu pomôcť.
-Myslím, že ak je niekto psychicky silný, nemá problém a nenechá sa šikanovať. No tí psychicky labilnejší, ktorí sú najčastejšie obeťami šikany, to znášajú dosť zle. Preto si myslím, že by to hneď mali niekomu oznámiť, či to je rodič, učiteľ alebo nejaký kamarát. To je jedno, ale mal by to byť niekto kto by mu s tým pomohol.
-Ja si myslím, že sa cítia akoby na svete nikoho iného nemali. Myslia si, že všetci na nich zabudli a preto sú väčšinou samy, a práve to ich ničí ešte viac. Aj v škole bývajú samy a k nikomu sa nepripájajú, a to práve šikanujúci vycíti a trápi ho ešte viac.
_________________________
Small Tynush.♥ www.x-indescribable-x.blog.cz
Já osobně jsem si snad šikanou nikdy neprošla, ale občas se s ní setkávám ve škole. Kdo z nás ale ne, že? Šikana ve škole se totiž objevuje hodně často. U nás se to dá ale považovat jako ''sranda''. Protože před lety to bývalo i horší. Kvůli několika lidem chtěl jeden kluk utéct ze školy, křičel na nás a taky brečel. Všichni ale tvrdili, že on si vždycky začne, ale já měla trochu jiný názor. Neřekla jsem nic. Nevím co jsem si myslela, ale možná si za to taky trochu mohl sám. Několikrát jsme to řešili i s učitelkou.
Vždycky to začalo jen jako škádlení, jako sranda alekdyž se ten kluk naštval, do všeho mlátil a brečel. Teď už se situace o hodně vylepšila, možná že jsme dospěli. Nikdy to u nás nebylo tak hrozné, dokážu si představit, že šikana může vypadat ještě hůř. A nevím jak by se dalo šikaně vyhnout. Šikana tu byla a stále je. Lidi, kteří šikanují ostatní jsou většinou zakomplexovaní ma***i a svůj vztek si vylévají na nevinných lidech.
_______________________
d-endulink-a.blog.cz
- Šikanou jsem si prošla. Jsem ráda, že už jí nezažívám, není to nic příjemného. Zvlášť pro ty, co se nemohou pránit.
- Ano, viděla jsem, jak byl někdo šikanovaný.
- Jelikož to byla moje kamarádka, tak jsem zareagovala a zastala jsem se jí. Samozřejmě, strach jsem měla, protože ji šikanovala asi o 3-4 roky starší holka ze které měli všichni respekt. Ale kvůli kamarádce bych se pustila klidně i do rvačky s šikanátorkou!
- Tak určitě by oběť měla informovat někoho, kdo je mu blízký. Není to vůbec lehké, ale musí se to dostat ven. I kdyby se to mělo říci jen kamarádce! I ta se zastane a informuje někoho dospělého za vás, když na to nemáte sílu nebo odvahu.
- Určitě se přirozeně bojí. Bojí se jít domů, do školy, do města.. Všude. I když oběť klame tím, že má povahu silnou, tak se bojí.
_________________________
->Sísí* music-in-my-life.blog.cz
- Já osobně jsem šikanována zatím nebyla a doufám že nebudu. Slyšela jsem už spoustu případů takže si dovedu zhruba představit jaké to je.
- Ne, a jsem za to ráda.Spíše jak někdo něco říkal o té osobě.Ale to šikana nebyla, jenom sranda ale tomu člověku to v té chvíli není přijemné.
- Takhle přímo jsem to neviděla.Ale určitě bych šla za nimi a změnila téma nebo něco řekla.
- Tohle je těžké, protože každý je trochu jiný.Podle mě říct to někomu komu důvěřuješ.Snažit se jim vyhýbat, ignorovat.Povídat si s lidmi s kterými si rozumíš aby ti aspoň trochu zlepšili náladua pomohli.A samozřejmě to nějak řešit.
- Myslím že je důležité jestli ta osoba má někoho komu může věřit a taky jaký druh šikany to je.Ale určitě to není nic přijemného.
_______________________
Takže, normální šikanou jsem naštěstí neprošla, ale byla jsem obětí kyberšikany.
Spolužačka vytvořila na FB stránku "Nesnášíme XY" Nadávala mi přes chat. Spousta spolužáků se mě zastávali ale "ONA" tu stránku nesmazala a dál přidávala další členy. Neřešila jsem to do té doby než mi začala brutálně nadávat přes chat a začala mi vyhrožovat. Řekla jsem to učitelce která mě poslala za zástupkyní ředitele která má šikanu na starosti. Moc se to neřešilo. Spolužačka stránku odstranila hned co se dozvěděla, že jsem to řekla učitelce a dělala že nikdy žádnou stránku neudělala. A protože jí učitelka nadržovala a nadržuje pořád. Uvěřila jí to i když jsem měla min. 10 svědků. Život je prostě nespravedlivej. :o)
Jak už jsem říkala, byla jsem obětí šikany. Ale samozřejmě jsem i viděla osobu která někoho šikanoval. Jednou jsem se toho člověka zastala ale to bylo proto že jsem ho neznala. Když jsem ho poznala zjistila jsem že je to pěknej "grázl". Každýmu nadával, házel mu s věcma a kradl svačiny. To že mu vyhrožovali a posmívali se mu (párkrát mu dali facku) mě v tomhle případě přišlo opravdu potřeba. Nemám ráda když někdo někomu nadává a ubližuje ale kdyby jste byli v mé kůži a poznali co je ten kluk zač taky by jste je nechali. Patřilo mu to!
Už jsem napsala jak jsem se zachovala. Strach jsem neměla. Bylo mi ho líto, ale když jsem nakonec poznala odkud vane vítr, nabylo mi ho vůbec líto. Hodně lidí si řekne, že si to nezaslouží ale můj názor je, že neměl provokovat!
Na 100% to někomu říct. Nemusejí to rovnou říkat rodičům nebo učitelům. Ale bylo by rozhodně k užitku popovídat si o tom s kamarádem který si to určitě nenechá pro sebe a bude vás chránit tím, že to řekne člověku který s tím může něco udělat. Oběť by se měla postavit čelem celé akci. Neměla by se schovávat v koutě, protože tak si šikanující člověk bude připadat mocný a nebude se vůbec bát.
-Úplně na dně. Myslí si, že když se někomu s tím svěří, že se mu jenom vysměje. Opak je ale pravdou. Jastliže má oběť opravdové přátele tak se jí vždy zastanou. Nesmí se bát se tomu postavit.
_________________________
Maňa
No tak abych pravdu řekla, tak jsem se se šikanou setkala na základní škole. V 6. třídě k nám nastoupil nový kluk a od začátku to byl hajzl. Kradl, kouřil, pil a k učitelům se choval sprostě. Vždy, když si některý z učitelů stežoval řediteli, tak se to jakoby "řešilo" no a takto to šlo až do osmé třídy. Kluci ze třídy ho samozřejmě brali, protože kdo s ním nevycházel, měl peklo. No a já patřila mezi ty, kteří ho nesnášeli. Nijak jsem si ho nevšímala a nevyjadřovala se k tomu, co dělá jako ostatní a to mu nejspíš vadilo, a proto mě furt urážel, párkrát i zmlátil a když jsem to někomu řekla, tak se s tím opět nic nedělo. Proto jsem taky nechtěla do školy a vymýšlela si, že jsem nemocná. Mamka byla i za ředitelem, ale nic se nevyřešilo. Nebyla jsem ale jediná koho šikanoval. I některé spolužáky a mladší děti mlátil a nadával jim. Pak přestal chodit do školy a chytla ho policie a zavřela do pasťáku, odkud furt utíkal. Od té doby jsem o něm neslyšela a taky doufám, že neuslyším.
__________________________________________
LadyTofina www.ladytofina.blog.cz
1. Takže-neprošla jsem šikanou, ale dotklo se mi to také. Moji kámošku šikanovali... Ale to už vyjádřím v ostatních odpovědích.
2. No tak jak už jsem psala tak ano, moji kámošku šikanovali. Myslím, že měla velké štěstí-nebyla na to sama, ale se mnou a s naší partou kamarádek.
3.Tak jelikož jsem vedle sebe měla mega partu kamarádek, vyrazili jsme do nich. Bylo to ve čtvrté třídě. Myslím, že těm klukům co kámošku šikanovali bylo tak třináct (odhaduji). Popisovat to nebudu(je tak trochu naše tajemství), ale skončilo to tak(byli jsme u školy), že jsme zavolaly učitelku,která tam měla ještě nějaký kroužek a ta už to vyřešila. No když jsem kolem sebe měla kámošky- nebála jsem se.
4. No tak já úplně tak nevím, jak bych se zachovala, ale určitě bych volala POMÓC!... to by podle mně pomohlo.
5. Tak podle mně má strach o tom někomu říkat a bojí se těch výhružek jako: Jestli budeš dál ječet, zabiju tě!!! a podobných...
2. No tak jak už jsem psala tak ano, moji kámošku šikanovali. Myslím, že měla velké štěstí-nebyla na to sama, ale se mnou a s naší partou kamarádek.
3.Tak jelikož jsem vedle sebe měla mega partu kamarádek, vyrazili jsme do nich. Bylo to ve čtvrté třídě. Myslím, že těm klukům co kámošku šikanovali bylo tak třináct (odhaduji). Popisovat to nebudu(je tak trochu naše tajemství), ale skončilo to tak(byli jsme u školy), že jsme zavolaly učitelku,která tam měla ještě nějaký kroužek a ta už to vyřešila. No když jsem kolem sebe měla kámošky- nebála jsem se.
4. No tak já úplně tak nevím, jak bych se zachovala, ale určitě bych volala POMÓC!... to by podle mně pomohlo.
5. Tak podle mně má strach o tom někomu říkat a bojí se těch výhružek jako: Jestli budeš dál ječet, zabiju tě!!! a podobných...
_______________________________
Antonie - antonie.blog.cz
Já přesně nevím, zda to byla šikana. Moje kamarádka mi nadávala každý den a já byla na dně. Ale vždy jsem jí odpustila a další den zase. Takže asi ano.
Ano.
Bylo to ve škole. Vlastně se to dělo každý den, bylo to na denním pořádku, takže jsme to celá třída neřešili. Ale později jsme to nahlásili a dotyčný měl problem. Ted je to-dalo by se říct- v pohodě.
Tak tohle mi příjde jako trochu zbytečná otázka. Jak by se měly oběti bránit? Tak to je snad jasné, každý nás to učí. Mělo by se to říct dospělé osobě, které věříme a už se to začne řešit.
Jak? Tak jak jsem se cítila já. Zvláště pokud je to ze strany kamarádky. Ona vám ublíží, pak se omluví,ale druhý den se to opakuje. Ona z toho má srandu a bere to jako ,,žert" . Ale pro vás to žert není, vás to bolí.....
__________________________
Není v tom problém 
brunet-pet | 
.
Marcus Lutador | 
SKVĚLÝ ČLÁNEK! ten klu byl dobrý nápad ;)