Duben 2015

[29.4. 2015] Že by konečně nastalo klidnější období?

29. dubna 2015 v 23:59 | zRzQa |  Když zRzQa píše deníček
Poslední dny byly celkem náročné, zvlášť ve škole. Naštěstí nám dali tento týden trošku volnější hodiny - v tom smyslu, že nepíšeme skoro žádné testy. Navíc se blíží období maturit (zároveň všem letošním maturantům držím palce!), což pro ostatní znamená alespoň malé období volnějších a klidnějších dnů. Ovšem když s nějakým maturantem řeším ty všechny zkoušky, tak mě to začíná pomalu děsit, protože již příští rok mě to čeká taky. Hrozná představa... Jsem už nervózní i za své kamarádky, které se už pilně učí (a přitom maturujou ony, né já :D).

A jak to tak vypadá, tak se mi splní takový můj malinký sen. Moje drahá mamča mi domluvila jízdu na motorce, takže jakmile bude tepleji a bude pěkné počasí, tak se stačí domluvit a může se jet :3 Už se moc těšííím :3 Jen doufám, že ta moje horečka jezdit na motorce se naopak ještě nezvýší :D Také je možnost ta, že se budu bát a na motorky hned zapomenu. Uvidíme! Ostatně mamčin známý (který mě sveze) i fotí, takže mám slíbené i fotky s motorkou. No prostě - co víc si přááát :3

Nevím jak dobře to bláznivé počasí působí na vás, ale mě ty změny nedělají dobře. Jednou je vedro, že si výjdu v letních sandálkách, sukni a v tílku. Jiný den pak sice stále svítí sluníčko, ale i tak je venku zima na kabát. A ta horší varianta - prší, je zataženo a ještě je zima. Tak sakriš, co to jako je?

"Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut."

O víkendu budeme s kamarádkou fotit účes (postup česání) do její závěrečné práce do školy. Budu jí dělat modelku u zkoušek, tak snad to všechno v červnu dobře dopadne. Jestli to bude možné, dám potom na blog fotky (od melírování vlasů až po postup k tvorbě účesu).

Co se týká mé autoškoly - konečně jsem se rozhodla, kde jí budu dělat. Teď už jen vyřídím v nejbližších dnech papíry a můžu konečně začít! Už jsem si myslela, že se k tomu nikdy nedokopu... :D

A co se týká blogu - v hlavě mám pár nápadů na články, tak věřím, že si co nejdřív najdu čas a dám to všechno dohromady. Zatím buďte s tou mou aktivitou-neaktivitou trpěliví :P A já už půjdu spát za chvillku. Zítra mě čeká poměrně pohodový den ve škole a potom směr posilovna (doufám, že to dopadne lépe než minule :D To mě bolely všechny svaly další 2dny).

Fotonávod / 1.část - Jak vložit film do fotoaparátu Instax?

26. dubna 2015 v 17:22 | zRzQa |  Fotografování (tipy, rady,...)
Původní plán byl, natočit video a vše o mém fotoaparátu Instax 25 mini shrnout dohromady. Ovšem stále jsem se k videu nedostala a tak zatím udělám návody ve formě článku. V tomto článku najdete menší návod na to, jak správně vložit film do foťáku.

1) Prvním bodem je zakoupení filmu do Instaxu. Cena se většinou pohybuje okolo 250Kč za 10ks. Lepší je si filmy objednat na internetu. Balení se také prodává třeba i po 20kuse a cena je potém samozřejmě výhodnější. Já první tři filmy dostala jako dárek a tento film jsem si koupila zatím v kamenním obchodě. Ale našla jsem celkem dobrou cenu za balení 20ks na této stránce >. Na fotografii vidíte šipku na žlutý proužek. Ten je důležitý pro správně vložení filmu do fotoaparátu.
2) Otevřete foťák a tam, kde vidíte šipku je další žlutý proužek.
3) Vložte film tak, ať jsou proužky u sebe.
4) Po zavření foťáku stále uvidíte pro další kontrolu to, že máte film správně vložený.
5) Zapněte fotoaparát.
6) Po zmáčknutí spouště vám vyjede první "fotka" - je to pouze zkušební "snímek", který poté můžete s klidným srdcem vyhodit.
7) V daném okýnku vidíte, kolik fotografií vám ještě zbývá.

Jak vidíte, je to velmi jednoduché. Stačí si dávat pozor na žluté proužky a nic nemůžete zkazit. Navíc menší návod máte i v samotném foťáku. Článek jsem dělala také z toho důvodu, ať ti, co fotoaparát nemají a třeba mají v plánu si jej koupit, vidí jak foťák vypadáte i zvenitř. V 2.části by jsem se chtěla věnovat samotnému fotoaparátu a popisu (kde co je, k čemu to je, atd..).


Výstaviště Flora v Olomouci / 25.4. 2015

25. dubna 2015 v 22:37 | zRzQa |  Když zRzQa fotí
Na dnešní den jsme si s mamkou a bráchou naplánovali výlet do Olomouce - Výstaviště Flora. Velmi jsem se těšila, počasí nám přálo a celý den bylo teplo a svítilo slunce. Ovšem jen co jsme vstoupili do areálu, tak naše nadšení začalo pomalu ale jistě klesat. To, že bylo všude milion lidí nebylo příliš překvapující, ovšem to, že snad VŠUDE byly stánky a na každém kroku se něco prodávalo, tak to jsme nečekali ani v nejmenším. Proudy lidí procházeli mezi stánky a nakupovali jako šílení. My jsme ze začátku beznadějně hledali nějaké vystavené květiny nebo alespoň něco, co by mělo s florou cokoli společného. Potom jsme snad za hodinu našli skleníky, kde byly palmy a dále exotické rostliny, kaktusy, atd... Bylo tam sice horko, ale kvůli tomu jsme tam s mamkou chtěly jet (brácha z našeho nápadu nebyl až tak nadšený :D ). Takže alespoň něco málo jsem nafotila.

Ale upřímně - asi to bylo poprvé a naposled, co jsem Výstaviště Flora v Olomouci navštívila. Spíš mi to přišlo jako velké přecpané tržiště bláznivých lidí. Když jsme šli do hlavní (?) budovy, kde byly vystavené květiny, tak jsem byla také zklamaná. Většina byla ve vázách a prostě to na mě působilo příliš uměle a načančaně (viz. druhá fotka). Nebailo nás chodit mezi lidmi a tak jsme areál výstaviště celkem rychle opustili a vyrazili jsme se podívat do centra Olomouce.

Včera jsem byla po HODNĚ dlouhé době cvičit a včerejší více jak hodinové cvičení na nohy a zadek šlo dneska znát. Dnešním největším problémem byly schody a všelijaké kopečky. Au, ještě teď mě bolí všechny svaly :D



...více v celém článku

Fotonávod / Tyrkysové s puntíkama

22. dubna 2015 v 13:26 | zRzQa |  Mé nehtíky
Dneska jsem měla kratší školu a jelikož jsem ráno měla ve škole deskriptivu, kde stavíme dům budoucnosti do jedné soutěže a pořád jen něco řežeme, malujeme a přibíjíme něco dohromady, tak se s nalakovanými nehty mužu hned po škole rozloučit :D

Tyrkysový lak patří k mým oblíbeným a tak jsem chtěla vymyslet něco, čím by jste se mohli i vy inspirovat. Původně jsem chtěla namalovat nějaké květinky, ovšem nemám na to pořádný štěteček, takže jsem byla opět omezena na puntíky. Ve výsledku to byla ale velmi jednoduchá práce, která zabrala 10minutek. Tak jak se vám líbí? Ve fotonávodu uvidíte jasný postup jak docílit výsledku.


Focení s Terezkou / 16.4. 2015

17. dubna 2015 v 19:36 | zRzQa |  Když zRzQa fotí
Včera bylo konečně nádherné počasí - teplota během dne vystoupala až na 20°C a sluníčko pořádně svítilo! :) Včera jsme měli školní akci a potom jsem se domluvila se svou krásnou a usměvavou spolužačkou Terkou, že jí konečně vyfotím. Počasí bylo naprosto ideální, takže co víc si přát. Menší focení jsme spojily i s menší procházkou. Navíc jsme podél řeky narazily na rozkvetlé stromy. A právě u nich vznikla hned první fotka v tomto článku. Další fotky najdete v celém článku.

A co nového? Minulý týden jsem fotila své první tablo - fotky jsem již předala hotové a zbývá už jen zaslat jejich společnou třídní fotku. S tablem jsem naprosto spokojená a nadšená. Na to, jak jsem byla nervozní, to dopadlo podle mě skvěle (ještě k tomu, že to bylo mé PRVNÍ tablo). No ostatně o tom udělám zvlášť článek, kde vám to všechno ještě popíšu. Takže jsem získala další skvělou zkušenost :)


...více najdete v celém článku

Autoškola. Už se to blíží.

3. dubna 2015 v 22:02 | zRzQa |  Články
V nejbližších dnech si budu domlouvat autoškolu a ještě se stále nemohu rozhodnout, kde jí budu dělat a pořád mám v hlavě pár otázek. Při projíždění testových otázek mě napadlo napsat na toto téma článek a zároveň vás zapojit do diskuse.

Tou první je ta, zda by si měl mladý člověk dělat autoškolu i v případě, že nevlastní auto. Podle mě ano. Pokuď na to jsou ty finance, tak se řidičák určitě hodí. Nikdy nevíte co se stane a kdy jej budete náhle potřebovat. V budoucnu si většina z nás auto určitě pořídí a když už ten řidičák mít budeme, tak máme o starost méně.

Řidičák jako dárek k 18.narozeninám (pro holku)? Asi před půl rokem jsem se s někým bavila a pamatuji si, že té osobě přišlo divné dávat autoškolu holce jako dárek k narozeninán. Mě to ovšem nepříjde divné. Na silnicích řídí jak muži tak ženy, tak proč nedat autoškolu jako dárek. Já byla velmi ráda, že jsem na ni dostala peníze k mým osmnáctým narozeninám od mého taťky.

Další bodem je to, že dle mého názoru se ve větších městech dělá autoškola hůř. Lidi jsou v dnešní době vyčůraní a chtějí si akorát nahrabat peníze. A tak proč na někoho nevytáhnout při zkoušce nějakou malinkou nepodstatnou chybičku a nevyhodit jej? Však on si to zaplatí a pujde na zkoušku znova. Proto mám už trošku dojem, že když se dělá autoškola někde v obci nebo v prostě někde mimo větší město, tak lidé jsou trošku slušnější a na první pokus to určitě každý dostane (pokuď teda není uplné pako).

A potom přemýšlím, z čeho mám větší strach. Z jízdy nebo z testu? Upřímně...asi víc z toho testu. Příjde mi, že na tom řízení přece nemůže být nic tak těžkého. Sledovat provoz a značky, uvědomit si, že musím dávat přednost zprava, apod... Ale když jsem se dívala do knížky z autoškoly, tak jsem narazila na pár věcí, které se fakt budu muset naučit - něco ve stylu, že před přejezd nemůžu jet větší rychlostí než 30km/h a pak byla téměř podobná otázka v podobném stylu a tam jsem nesměla přesáhnout rychlost vyšší 50km/h :D

Většina lidí mi naopak říká, že testy jsou naprosto v pohodě a každý je udělá nejhůř na 98% :D Čeho se ale bojím víc posoudím opravdu až tehdy, až usednu konečně za volant a vyjedu na cestu. Někdo si už ze mě dělal srandu, že budu potřebovat polštář pod dupy když jsem tak malá :D Já ale věřím, že to nebude potřeba! :D :P

OTÁZKY PRO VÁS: Máš řidičák? Od kdy? Udělal/a jsi jízdy na poprvé? Čeho jses bál/a více - testu nebo jízd?

مال مك
ZDROJ: weheartit.com

Kresba / Ornament (#1)

2. dubna 2015 v 22:56 | zRzQa |  Když zRzQa kreslí
Už dávno jsem narazila na nádherné kresby ornamentů ať už černým fixem nebo barevným. Strašně mě to zaujalo, ale nikdy jsem se neodhodlala to zkusit. Až do dnešního večera - vytáhla jsem čisýt papír formátu A3 a začala jsem. Nejdřív jsem si udělala kružítkem nějaké pomocné kruhy, ať to nemám nějak šíleně křivé. A pak už jsem jen čárkovala, tečkovala já nevím co ještě. Po chvilce mě sice začaly bolet oči, ale řekla jsem si, že tento ornament prostě dodělám. Nakonec jsem se po 2hodinách dopracovala k výsledku.

Nejhorší pro mě asi bylo to, že jsem už nevěděla co kreslit krom čárek. Závěrné černé plochy byly celkem boj, jelikož jsem měla tenký černý fix 0,7. Čekala jsem, že to bude mnohem více křivé a nebude se mi to vůbec líbit. Ale já to hodnotím na první pokus jako jak-štakš ucházející :D


Nemohla jsem odolat a alespoň jsem vám tady dala tři překrásné ukázky z webu weheartit. Jestli se do ornamentů ještě někdy pustím, tak budu příště volit barevný fix. Ty barvy mají prostě něco do sebe.


Upřímnost. Chtějí ji lidé opravdu slyšet?

1. dubna 2015 v 23:24 | zRzQa |  Články
Poslední 3roky zjištuji, že každý chce upřímnost a pravdu. A když jí někdo dostane, tak tu upřímnost jiného člověka neumí příjmout. Každý takový není, ale většina ano...

Na základní škole jsem do 8.třídy odpovídala vždy všem kladně - "Pomůžeš mi s tím?" a "Pošle mi to?" nebo "Můžu si to opsat?", apod. Jo, byla jsem v tomhle blbá. Pak jsem se už skutečně naštvala a začala jsem se už konečně učit říkat NE. A proč o tom píšu v článku, kde jsem se chtěla zaměřit na upřímnost? Jelikož je to šlo u mě jedno s druhým. Nejdříve jsem se začala učit v 9.třídě říkat NE a pak jsem se už začala učit říkat vše narovinu.

A povím vám, že se vám pěkně uleví. Štve vás něco na někom? Řekněte mu to. Chová se někdo jako naprostý debil? Tak mu to pořádně vpalte. Proč dělat, jako že ten člověk je svatý a to co dělá, vám absolutně nevadí? K čemu to je? Já vám to povím. K NIČEMU. Jednou stejně vybouchnete. Proto se snažím říct všechno hned.

Někdy to ale opravdu nedělá dobrotu. Ale bohůžel. Já už jsem se celkem naučila to v sobě opravdu nedržet. Někteří si možná myslí, že řeším hlouposti a maličkosti, ale není to pravda. Já si prostě nenechám líbit něco, co se mi nelíbí. A vy by jste to také měli dělat. Proč bychom měli dovolit, aby se k nám lidi hnusně chovali? Nemusíme si to nechat líbit. Dnešní doba je hnusná - každý druhý je falešný. Často si říkám, že jsem ráda, že se někdy více bavím s klukama. Ti aspoň vždy všechno řeknou tzv. "na plnou hubu". Většina holek se furt jen mezi sebou pomlouvá, nejdřív hrají na jednu stranu a pak zase na druhou. A když jim někdo něco řekne, tak jstee pak za toho, kdo se uráží apod. A mě už tohle fakt nebaví. Ztrácet čas a nervy řešením naprosto nepodstatných věcí. Bohůžel i přesto holt ticho nebudu.

Netvrdím, že jsem nikdy nikoho v minulosti nepomluvila. Ale kdo tohle nikdy neudělal? Ale od té doby, co jsem přišla na střední školu, se snažím říkat všechno narovinu a upřímně. Proč to nedělají i všichni ostatní? Však co se může stát? Někdo mi řekne, že ho na mě štve to a to a já mu zase řeknu svoje. Vyříkáme si to a v okej, ne? Proč to takhle nemůže fungovat...PROČ?!

Teď jsem řešila spíš mou reakci na chování lidí. A teď zase z jiné strany. Podle mě je fajn, když máte někoho a víte, že je k vám 100% upřímný. Příklad - jdete s kamarádkou do obchodu na nákupy - zkoušíte si třeba rifle a čekáte odezvu - řekne vám ta kamarádka "pravdu" (ať vás nenaštve či neurazí), že "vám to sluší, perfektně vám ty gatě padnou,atd.. " a nebo vám řeknou - "jsou hezké, ale příjde mi, že tě rozšiřujou, zkus si ještě jiné ;)". Já bych brala rozhodně druhou verzi. První verze sice asi potěší víc, ale není snad pravda důležitější než vlastní pocit z (falešné) pochvaly?

❤
ZDROJ: weheartit.com