Červenec 2016

Šílený začátek dovolené

31. července 2016 v 23:56 | zRzQa |  Když zRzQa píše deníček
Původně jsem tento článek chtěla zveřejnit až na nové doméně, ale zatím to ještě není možné. Navíc v komentářích byla i prosba o článek z dovolené, tak bych vám teda popsala první šílený den dovolené.

S Honzou jsme si vybrali dovolenou (6.-16.7. 2016) v Bulharsku v letovisku Slunečné pobřeží. Odlétali jsme zhruba v 17hod, takže jsme na letišti byli už asi v 15hod. Raději dřív, než později. Hned po dojezdu na letište jsme viděli na info tabuli, že naše letadlo má zpoždění. Nakonec se zpoždění posunulo až tak, že jsme letěli skoro až v osm večer. Do Burgasu jsme doletěli asi o půl 11 večer. Následovala kontrola, hledání kufrů a převoz autobusem do hotelu. Do hotelu A jsme dojeli cca před jednou hodinou ráno.

...doma, na letišti, v Burgasu na letišti

Prvním šokem bylo to, že nám sdělili, že pro nás NEMAJÍ pokoj. Údajně byl zatopený, ale tomu jsme nevěřili. Tak či tak jsme pokoj nedostali a taxikem jsme byli převezeni do hotelu K. Ubytování v hotelu K zaplatil hotel A. Pokoj jsme měli v 7.patře. Ovšem ani jeden z hotelů nám neposkytl žádnou formu večeře, takže jsme byli opravdu hladoví. Měli jsme zaplacené all inclusive. Po únavné cestě jsme si dali sprchu a hned jsme šli spát.

Snad po půl hodině jsme slyšleli neúnavný křik z ulice. Křičela tam nějaká ženská a já jsem ještě nádavala "..co ta krá*a křičí, my chceme spát...", a tak jsme zavřeli okno. Snad po 10minutách stále křičela... Bylo nám to již divné a tak jsme rozsvítilli a otevřeli okno... Na ulici stálo už pár lidí a všichni křičeli. Když jsme se podívali do pokoje, tak tam byl kouř. A sakra! Podívali jsme se na chodbu a tam byla jen tma a dým se valil do našeho pokoje. Dveře jsme zavřeli a já propadla panice, že prostě hned za dveřmi hoří (jelikož jsem přes Honzu dobře neviděla). Naše štěstí bylo, že jsme přijeli v noci a nic jsme si nevybalovali, Takže všechny důležité věci zůstali v kabelce a batohu (doklady, peníze, léky).

Já jsem stála zoufale na balkóně, třepala jsem se jak 5minut před smrtí... Ono kdo to nezažije, tak nepochopí...Zkuste stát v 7.patře hotelu, dole na ulici je snad 50lidí, kteří ustavičně zoufale křičí. Vedle vás je kouř, pod vámi je kouř, nad vámi je kouř a i ve vašem pokoji už je kouř. ...

Honza byl celkem dost pohotový. Viděl, že já jsem opravdu ztracená a donesl věci na balkón. Na ulici přijelo hasičské auto. Lidé křičeli a mávali ať přelezeme na druhý balkon. "Ani náhodou". Oheň ještě nebyl v našem pokoji, takže přelézat opravdu ne-e. Z chodby jsme slyšeli nějaké hlasy. Aby věděli, že jsme tam, tak jsme bouchali na dveře. Honza šel ještě něco dobalit a já ještě chvilku bouchala. Ušla jsem asi dva kroky a najednou ty dveře vyrazili. Chytli nás za ruku a táhli nás do té chodby.

Na zemi byla voda a nějaký další bordel...všude byla tma, neskutečný smrad...všude chaos a hluk. Odvedli nás k evakuačnímu schodišti, kde jsme utíkali dolů. Měli jsme na sobě jen kratasy a tričko. Sebou jsme si vzali naštěstí kabelku a batoh s nejdůležitějšími věcmi.

Btw. Už z pokoje jsem si vzala prostěradlo...že si to jako dám na pusu, ať se toho kouře nenadýchám...No myslíte, že jsem si na to v tom stresu vzpomněla? Ani za prd. Držela jsem ho jen v ruce jak debil. A ano, nadýhala jsem se toho hnusu.

-- Pozor, přichází lehce nechutná část -- Když jsme byli ze všeho venku, tak dolů došli i chlapi, kteří nám pomohli. Začali strašně kašlat...chtělo se jim zvracet z toho kouře. A mě taky. Jsem ještě k tomu astmatik a ten kouř mi fakt neudělal dobře... Takže jsem tam akorát klečela nad trávníkem, kašlala a čekala, kdy se pozvracím... Pak jsem ještě propadla stresu, "..že jsme teprve doletěli a nemáme žádné věci...". A chlapím mi řekl něco jako "Jste živí, to stačí".

Celý hotel byl evakuován. Někteří lidé byli na recepci jen ve spodním prádle. Bez bot, bez věcí. Jak jsem psala - naše štěstí bylo to, že jsme skoro nic nevybalovali, takže Honza vzal hlavně ty dvě tašky. Na recepci jsme čekali celou noc. Dostali jsme alespoň vodu, ale jídlo nebylo k dostání. Později jsem asi na hodinku usla v restaurace na židlích. Neměli jsme ani číslo na naši delegátkuk, jelikož info schůzka byla až ten den odpoledne.

No do pokoje jsme se dostali až asi o půl 8 ráno. Hlavní požár byl v 7.patře. Hned vedle našeho pokoje. Dále hořelo i v 3. a 9.patře. Chodby v našem patře byly totálně vypálené. Dveře našeho pokoje byly téměř celé propálené. Vzali jsme si rychle kufry a přesouvali jsme se zpět do našeho hotelu A.

A víte co nám řekli po příchodu do našeho hotelu A? "Stále pro vás nemáme volný pokoj". A tak Bulhaři na recepci poznali, jak se umím naštvat...

...pokračování příště



Parádní začátek dovolené, že?

Foto / Svatba (Ester & Michal)

7. července 2016 v 17:39 | zRzQa |  Když zRzQa fotí
Jak jsem se již zmínila v minulém článku, tak v červnu jsem fotila svatbu od Ester a Michala. Byla jsem tam jako "záložní fotograf", ale ve výsledku se fotky celkem vyvedly. Navíc, podle mě je lepší fotit ve dvou (alespoň v začátcích). Některé chvilky jsou lepší fotit třeba ze dvou úhlů.

Fotila jsem od ranních příprav nevěsty, až po konec obřadu. Ten trval zhruba hodinu, takže jsem fotila ze všech stran. Nejvíce jsem se obávala prvního polibku, ale nakonec to dopadlo poměrně dobře. Celé dopoledne se mi hrozně líbilo. Byla to kouzelná atmosféra a já se strašně těším, až budu mít zase možnost fotit nějakou svatbu. V tom článku jsem pro vás připravila pár fotek. Nepřidávala jsem zde přímo fotografie, kde je i zbytek rodiny. Hlavně tedy pouze nevěstu a ženicha :) Ráda bych znala váš názor na tyto fotky, tak klidně pište své upřímné názory.

Mějte se krásně,
Zuz

...překrásná nevěsta Ester

...novomanželé


[ 6.7. 2016 ] - Jo, ještě žiju hele.

6. července 2016 v 0:27 | zRzQa |  Když zRzQa píše deníček
Nevím proč zrovna dnes a ještě v tolik hodin. Možná proto, že jedu na pár dní zase pryč. Proč to tedy oddalovat. Teď jsem měla "menší" pauzu. To jste si asi všimli, co. Po několika letech jsem nepřidala déle jak měsíc (skoro dva měsíce!) článek. Červen jsem tedy úplně vynechala. No co.

Bylo to vše náročné. A teď si užívám volné dny = jsem spokojená.

Kdybych měla rozepisovat vše, co se dělo poslední dva měsíce,tak...to by bylo velice dlouhé. Nebudu už asi ani dělat nějaké články na to, kde jsem třeba byla, co jsem zažila, jak jsem se měla...raději se dívejme dopředu! :) Jediné, co bych asi tak zmínila je to, že jsem v červnu fotila svou první svatbu. Na to asi ráda udělám článek. Ale až přijedu... :)

Mimochodem - nevím, zda to blbne jenom mě, ale měla jsem instagram snad déle jak dva roky. Asi dva týdny zpět jsem se nemohla přihlásit a zjistila jsem, že můj účet již neexistuje. Paráda. Ztratila jsem snad přes 500 fotek. Smůla. Založila jsem si nový. Po zhruba týdnu a půl opět neexistuje. Nasraně (pardon) jsem si založila již TŘETÍ účet. Jsem tedy zvědavá, jak dlouho mi vydrží. Hm.

Možná by bylo fér se zmínit o tom, jak to vše plánuji s blogem, atd. No upřímně, už ty dva měsíce plánuji novou doménu. Vymýšlím nové články (ať tedy nezaložím doménu a bude tam sucho a mrtvo - to by byl trapný začátek). Upřímně DOST uvažuji i o tom, že budu ZNOVU točit videa. Tato myšlenka se mi strašně, ale STRAŠNĚ líbí. Zatím ale hledám odvahu (No tak Zuzano, nebuď srajda).

Takže to by bylo tak stručně, jasně...Prostě víte, že žiju a nehodlám zmizet (maximálně na jinou doménu).

Pac a pusu
Ztracená Zuzanka